Pozoruji takový zvláštní trend v oblasti rozvoje podnikání, ale i osobního rozvoje a spirituality. Není úplně nový, ale přijde mi, že vystrkuje růžky čím dál víc. Má několik podob. Ta základní zní: "Můžete mít vše a můžete to mít hned." Nebo: „Dřív v Indii platilo, že jste museli pobývat s mistrem minimálně dvanáct let, než jste mohli být uvedeni do podstaty, ale to dnes není třeba.“ Případně: “Stačí jen …” správně dýchat, jíst, nosit barefoot, změnit si identitu - doplňte si cokoliv. Jinou podobou je, vzhledem k přetlaku služeb na trhu celkem pochopitelný, odklon od všeho vnějšího učení a vnějších učitelů jakéhokoliv rozvíjení sebe sama. Narativ zní: „Nepotřebujete nikoho a nic vnějšího, abyste byli sami sebou.“ Nebo: „Už mě nezajímají žádné formy spirituality, programy sebeovládání, rádci úspěchu, koučové, léčitelé, duchovní myslitelé ani aktivisté…“
Tak jak to vlastně je?
Už nějakou dobu rezonuje naší společností téma prezidentské volby. A jako každá podobná situace s sebou nevyhnutelně přináší konflikt, který proniká až na úroveň rodiny. Uvědomil jsem si, jak výrazný tento konflikt je, když jsem četl příspěvek na Facebooku, který začínal slovy: „Velmi mne rozhodil včerejší telefonát s mámou, když padla řeč na volby. Jakkoliv jsem věděla, že volila toho baziliška, tak zde to tvrdě narazilo ostatně jako obvykle.“ A v komentářích pod příspěvkem lidé sdíleli stejnou zkušenost s volbou, kterou udělali pro budoucnost svou a svých dětí a volbou svých rodičů. Co nám taková situace ukazuje? Co v ní můžeme vidět a co je vlastně skrytým poselstvím události, kterou na povrchu lze snadno vnímat pouze jako volbu prezidenta?
Co je to deprese? Jak s tím souvisí ztráta smyslu a co to znamená žít smysluplný život? Co má společného smyslové vnímání s vyprázdněním a utišením mysli? To jsou všechno zajímavé otázky, hodné prozkoumání. Odpovědi není třeba si pamatovat, protože je každý z nás ve svém nitru zná, ale občas je užitečné si je připomenout a navštívit opomenutá a potemnělá zákoutí své duše s rozsvícenou lampou.
Co je smyslem transformace, která začíná plně projevovat kolem 36 roku života a trvá někdy i přes padesátku? U nás se pro ní vžil pojem “krize středního věku”, snad proto, že v té době mají lidé, muži pak obzvlášť, pocit, že musí vzdorovat životu, chytit “druhou mízu” a stát se opět kluky, honit se za ženami, jezdit v rychlých autech a dobývat svět. Co je však opravdu poselstvím tohoto tajemného životního období?
Dnešní doba zvýrazňuje jedno z velkých a náročných témat lidské existence. Tím je postoj k násilí a agresi. Patří sem nejen šikana ve škole nebo v práci, ale obecně ne-respekt jakéhokoliv druhu, počínaje pasivní agresí a konče citovým, slovním nebo i fyzickým násilím. Co ale člověk může a má udělat, když se setká s agresí vůči své osobě, když se setká se zlem?
V tématu zdraví je dnes přítomen velký zmatek a řada nedorozumění, která vedou ke konfliktům a utrpení. My lidé velmi rádi ukazujeme na něco vnějšího a hledáme příčiny našeho utrpení kolem sebe. Avšak tak jako pohyb a cvičení nejsou příčinou zdraví, ale jeho projevem, tak ani nemoc či virus není něco, co někde "chytneme", není to příčina našeho ne-zdraví, ale projev toxicity našeho těla a mysli, úměrný množství jedu, který přijímáme a který vytváříme.
Téma dnešního dne je zpomalení. Nejde však o pomalost jako protiklad rychlosti, ale o rytmus a tempo vlastního bytí. Jádrem tématu je zpomalení až k hranici, kde necháváme věci, aby se děly, aby přirozeně vyvstávaly. V tu chvíli upouštíme od snahy být činiteli, těmi, kdo do světa zasahují svou vůlí a chtějí něco dělat, ... řešit, být kdesi první nebo na čas.
Pravdivost je v nehodnocení. Nejednou jsem od klientů slýchával: “Už se nepotřebuji víc učit, vím už dost.”, nebo “Teď si vystačím sám.” nebo dokonce “Nepotřebuji gurua”. Jako kdyby je někdo držel, jako kdyby tam byl někdo, kdo je hodnotí a od koho potřebují souhlas a potvrzení, že jsou dost dobří. Neuvědomovali si, že vždy byli svobodní, a tak si podobnými větami potvrdili jen to, čeho se báli a vběhli svému strachu přímo do náruče, aby s ním v nevědomosti mohli žít dál.
Krize středního věku je pozoruhodný, děsivý a současně numinózní (vůlí nekontrolovatelný) životní prostor. Když jej člověk rozpozná a uzná, uvidí najednou řadu souvislostí z jiného úhlu pohledu. A to nejen u sebe sama. Najednou je pochopitelná příčina potíží a nezdarů Jaromíra Jágra. Stane se zjevným, proč se Elonu Muskovi hroutilo podnikání s Teslou, proč spal jen za pomoci silných prášků a v továrně běžně trávil i 120 hodin týdně.
Život kolem nás je mnohotvárný a tajemný. Od nejútlejšího věku tento fenomén zkoumáme a učíme se ho. Ale kdo vlastně jsme my? Svět nabízí celou řadu lákavých odpovědí a možností, kým být a čím se stát, a s tím i řadu návodů na obsluhu a kontrolu zdroje našeho trápení. Můžeme se snažit o kontrolu nekontrolovatelného sebevíc, ale s Neznámem nejde smlouvat jako s prodavačem v obchodě. Je třeba do něj vstoupit, setkat se s ním. A hraní příběhových her je jednou z úžasných bran k takovému setkání.
Vzpomínám si, když jsem se v roli kouče potkal s jednou paní, která měla zájem rozvinout svou kariéru v Mary Kay a přála si vydělávat velké peníze. ... Její vzpomínka na minulost, kdy jí platili 160 000,- Kč měsíčně, byla jejím problémem. Přála si vědět, co má udělat a jak to má udělat, aby svého “cíle” dosáhla.
Téma volby je cyklické téma. Vždy se jednou za čas vrací, tak jako nyní. Jak velmi příznačně zmiňuje postava Nea z filmu Matrix: volba představuje problém. Právě ona je tím určujícím prvkem toho, zda jsme ovládáni a reagujeme nebo zda jsme svobodní – zda naše činy určují okolnosti nebo zda jsou důsledkem naší volby. Na první zamyšlení na tom není nic složitého. Ovšem už na ten druhý pohled se věci přestávají jevit tak jednoznačně.
...
Kontaktovat mě můžete na martin@martinwilczek.com nebo na čísle: +420 603 178 178.
